ZVONY

Zvony zvoní jak zvon pospolu a v jeden tón.

Stojíš frontu na smrt...tak nepředbíhej
jsi mladý,máš čas...tobě je hej.
Ty ještě vydržíš chviličku stát,
ta paní nemůže...už chce jít spát.

Já jsem tu od středy,
dneska je pátek,
v pondělí...
měl jsem mít svátek.

Tu mladou tu nechte,
nechte ji tak,
tak krásnou zamlada
sežral ji rak.

Pusťte ho dopředu
došly mu jehly,
on si to předplatil
za svými zády.

Tomu též nebraňte
sám si to vybral,
ani mu neraďte
všechno si...

Ta žena vepředu
ať se kousek couvne,
ještě má na práci
nezralé batole.

Toho vem doprostřed
trochu ho podepři,
zaslouží oporu
vychoval tři děti.

Tam,toho zezadu
popostrč dopředu,
nikomu nepomoh´
nechce jít do hrobu.

Malého přebalte
strčte ho na konec
on za nic nemůže
ještě je kojenec.

A už je neděle
už budu nařadě
...ještě vám děkuji,
že jste mne pustili.

Zvon utichl ostatní mlčí...puklo mu srdce.