Dětství uniká jak křídla motylí,
opánky se ti dávno ztratily.
Sny, ty už dávno, dávno nemíváš,
na hračky jenom tiše vzpomínáš.
Vzpomínky zbyly na spanilé víly,
ale i ty se brzy vytratí.
Stejně jak touhy, ty už se vytratily,
nastaly nové – kdo je zaplatí?
Když poprvé jsi kouřil cigaretu,
kouř vypadal, jak křídla motýlí,
zšedly, usedajíc v parapetu.
A i tvé sny tu barvu chytily,
a i tvé hračky radši na chvíli
ztratily svoji dětskou siluetu.