"Maminko?"

"Maminko?" zazní do tmy můj hlas,
volám pořád dokola, zase, znovu,
zas a zas...
Přijít a pohladit,
srdíčko by si to přálo,
roztáhnout křídla štěstí,
nechci aby se mi o tom jen zdálo...
Proč nepřijdeš a neobejmeš?
Nepohladíš slovem?
Nevím, jak potěšit tě...
Kdo mi má být vzorem?
Abych pro tebe byla někdo,
abych mohla cítit tvojí lásku,
a ne jen slyšet krutá slova,
co všechno mám dát vsázku?
"Maminko?" říkám znovu do tmy..
vzlyk se snažím utišit,
"Přijdeš někdy, pohladíš?"
Podaří se mi tě něčím potěšit?