zváštní jak samota může být příjemná
někdy trest někdy odměna života
samotné je i slunce i měsíc
nikdy se spolu neshledají a
přesto svítí energií života
jen s ním jsem nikdy sama nebyla
chci ho zase u sebe mít,
už je pozdě..
lidi jsou jako hejno černých vrán
at lítají si dál, zlobu v sobě nosí
jen jedno malé stvoření
co jsem si vybrala mezi dalšími deseti
jsme chtěla u sebe mít
le shledají i když jen jednou za dlouhý čas....měsíc pak slunce zakreje a pohltí jeho zář.
Jak se říká...vrána k vráně sedá;-)
13.04.2008 15:02:00 | Jacues W. Moucheron
Někteří lidé v sobě ukrývají až příliš mnoho zloby a vylévají tam, kde se to nehodí, bo není na místě. Když se spletou, je jim to jedno, jsou jak bezcitní ... neomluví se.
13.04.2008 14:44:00 | NikitaNikaT.