Byl to sen?

Zplozena z lásky
s pohlavím podle
převažujícího
počtu chromozomů,
před útoky zvenku
chráněna břišní stěnou
a kolébána plodovou vodou
do posledního okamžiku.

Do rozhodnutí
navštívit jiný svět,
bez vědomí,
že nelze to vzít zpět.

Jaké to bylo...
život před narozením...

Proč tahle vzpomínka
není nám dána
a upadá do zapomnění,
do hlubokých sfér
našeho podvědomí.

Jdu naprosto cizí ulicí,
tak známá mi připadá,
jako bych chodila tu denně
a dokonce vím,
jak na jejím konci
Slunce zapadá.

Zdravím tvář,
která mě míjí
a teprve její udivený výraz
vrací mě zpět do reality.

Ale kam?

Vždyť já to tu znám...

Proč mě to neděsí
a tak volně si připadám,
kolem sebe hřejivý pocit
a v nitru naprosté vyrovnání.

Je mi krásně
a nebojím se říct,
že tenhle stav odněkud znám.

Je to náznak
té podvědomé vzpomínky
na bezpečí
uvnitř životadárné vody
nebo snad
na jiný svět?

Snový...
minulý...
paralelní...?