Hrobník a děvka
Hrobník a děvka
Ano tenkrát byl …
Muž v nejlepších letech
jenže sám se srdcem
v posledních slušných kalhotách
po svém otci
vojenskou košilí bez knoflíků
a jednou ponožkou
náladou zatuhlou chladem lehké ženy
kterou miloval
kterou by na rukou nosil
na nic se ji neptal
na těch sedřených skvrnitých rukou
pohřbívajících mdlá těla
odnikud nikam
kdyby chtěla
děvka
hrobník
styk
onanie
jak morbidní nutno
nutno které
už musí jít do bílé pouště
z téhle hnilobou nasáklé země
hledat věčný pramen a pokřtít
Bohem
tak na kolenou s břitvou v rukách
v polorozpadlém cizím hrobě
kdesi na hřbitově
na který přestalo svítit slunce
dal své poslední
s Bohem životu
a dnes …
svatí na sloupech nářku
mdlého hřbitova si šeptají
jak byl neprůbojný tenhle muž
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Komu se jen jednou dostalo schopnosti, že opravdu soucítil jen s jedinou formou lidského utrpení,
ten porozumí všem formám, i těm nejpodivnějším
a zdánlivě nesmyslným.
S. Zweig
Jsi dobrá, ale to já už vím od té doby co tě čtu :-)
28.04.2008 10:34:00 | Lota
... prostě nádhera !!!!, souhlasím se včemi pode mnou, jenom bych opakovala.
17.04.2008 17:50:00 | labuť
Nádherně napsané,tak opravdové drama jednoho života.
To je teda báseň ***.
17.04.2008 17:13:00 | s.e.n
To byl pěknej pičus, tenhleten hrobníkoj.
Což je putna, anžto tě chci číst porád a porád, je to skvělý.
17.04.2008 10:32:00 | smudlinek
Panebože, to je silný! Gratuluju, to je tedy veledílo. Máš můj obdiv. Churry
17.04.2008 10:00:00 | Churry
