Vonící šálek kávy
ta vůně mě tak mámí..
Opájí moje smysly
nad hlavou mou se vznesly..
Tisíce myšlenek..
Proudí mi hlavou,
jako krev žilou..
Od srdce k mozku
i stranou druhou..
A kdyby byly hmotou
byly by zašlapány botou..
Ty zlé a smutné
bolestí plavené..
Co dírou v srdci mém
plují si nocí i dnem..
Jen v jedné myšlence
hlava se utápí..
A srdce není pumpa,
co burácí..
Topí se v bažinách smutku..
V hlubokých roklinách
neuskutečněných skutků..
Tlačí a krčí se v pohodlí..
Malého srdečního schránkoví..
Proč slovo láska
zdá se bláhový..?
slovo láska se zdá Bláhovi ,protože po ní touží stejně ,jako ty ,mi všichni:-)) krásná báseň ,promiň za ten šprým :-)
17.04.2008 11:19:00 | Belmon
...a kdyby byly hmotou byly by zašlapány botou.
Nádhera,to by se mělo vytesat do kameme,kam jinam,že?
17.04.2008 10:15:00 | WAYWARD
Konec je velmi myšlenkový a neznám na tu otázku odpověď. Možná proto, že je člověk zamilovaný, že miluje ... Ví Bůh, proč pro lásku se také trpí a ne málo ...
17.04.2008 09:57:00 | NikitaNikaT.