Můj Hrad

Kráčím hradem velikým
chodbou duní těžké kroky
Kráčím hradem jenom mým
jdu už dlouho,snad i roky...

V hávu černém,těžkém
slzami tkaném
jdu chodbou hradu
kde jsem pánem

Svým hradem postaveným
ze smutků a bolestí
se štěstím zazděným
někde ve sklepení...
Svým hradem vysokým
sahajícím ke hvězdám
tak velkým a prázdným
když tu žiji sám...
Hradem,kde peklo a nebe
je tak blízko sebe
však jen peklo zatím vítězí
a já už vím,co za tím vězí...

Hradem kráčím ke dveřím
jež zlatem jsou pobity
na zázraky nevěřím,
přesto doufám,že tam čekáš ty...

Háv pořád těžší zdá se být
a táhne mne k zemi
každý krok je krutě vryt
do mé duše...

Už nemohu,a dveře stále v dáli
nemohu ti otevřít...
Tak jsi skončil,hradu králi
už zbývá jen zemřít...

Sbohem ti,má lásko,má milá
nikdy neuvidíš,co jsi způsobila...