Byla´s tak vzácně
smířená se svým osudem,
(když umřel on)
máš rodinu, máš děti
a ty tu budou, až tu nebudem.
Pak přišla nebezpečná léta,
a přišli zajímaví muži,
natrhli tu tvou hroší kůži
a zas se chytáš světa.
Už jsi to dávno spočítala
tam, a ještě zpátky.
Nevěříš na pohádky,
už dávno nejsi malá.
Tak čelíš realitě:
spadla jsi do bahna,
vydrápala se hbitě -
- a byla zkopána.
A je to tady znovu:
hormony jančí,
tvá duše tančí,
kdy tohle skončí?
... propána...
Tanči životem, protože od toho tu jsme, abychom žili. I když nás jiní opustili. Vím, o čem mluvím.
06.05.2008 21:28:00 | kryndy