Jak zvláštní je . . .

Zvláštní je chtít
útrpná pouta sebe zahodit
-
i tělo
-
i duši
-
i svou tvář . . .

Být cizím cizincem
ve své vlastní Nekropoli
být stínem
a jen tak těšit se
darmými pohledy
a tóny písně
neznělého ticha

Být s tebou
a být i s ní
být třeba stále se všemi
anebo být bez nikoho sám
být nikde
a jako foton
poutník bez Božího cíle
v nekonečných dálkách mizet
jako virtuální šíp

Zvláštní je
být vševědoucím
ale uvězněn
být stále něčím cílem
otlučeným objektem
být zvůlí bídné zvůle
komu-li se zamane
být koulí nebo kvádrem
či kouskem kamene
co sochaře není hoden . . .

Zvláštní je
být pouhý atom Lásky
k necti elektronů
k necti kvarků . . .hadronů
a všeho toho smetí
z vymetených domů

Zvláštní je být
jak okvětní lístek
co se hebce snáší k zemi dolů
a už nikdy jarem nevonět . . .
. . .