Anotace: "Většina měsíčních kráterů je stará několik miliard let; nepřítomnost atmosféry zajišťuje, že většina z nich zůstane prakticky navždy zachována."
Krátery zíraly z Měsíce
na naši Zem.
A hlavně na nás,
jak se milujem
a pak opouštíme…
Jak nám těžké břímě
od zrození páteř láme
a pod jeho vahou umíráme…
Jak jenom hlína
zbude z našich dětí
na Zemi,
která smrdí smrtí…
A kráter kráteru se svěřil:
„Jsem věčný, ale nemohu se hnout.
Jak rád bych zemřel,
kdybych tě směl předtím obejmout…“
Krásný, krásný, krásný!:-)) Už jsem to četla třikrát a pořád nemám dost. Víc takových dílek :-)
15.06.2008 12:40:00 | Vision of me
Moc pěkně napsaný.
"jak se milujem
a pak opouštíme…"
tohle mi přijde , jako ta nejpravdivější část, která mě nejvíc zaujala :)
09.05.2008 01:10:00 | Albertinka