Květnovým ránem..
Zdobeným diadémem..
Procházím městem..
Na rtech s menuetem..
S chutí jak po medu,
co v ústech ulpěla..
Se srdcem u středu,
jsem dávno dospělá..
Míjím se se zraky,
které mě sledují..
Oplácím pohledy,
co něco sdělují..
Do smutných očí,
snažím se pohlédnout..
A od těch veselých
jiskřičku ukradnout..
Za úsměv schovám,
něhu a cit..
Příteli neboj se,
je pro co žít.!
Do slunce pohlédni,
bude Ti líp..
Pro hezké slovíčko,
ke mě si přijď..
Jsem tady pro Tebe..
To jen Ty víš..
...příteli neboj se je pro co žít...tak to mně vzalo a co na to odpoví přítel , je ještě ve hvězdách ...
Máš tam moc povedené rýmy ...někdy mi ta báseň připomenula čistý text pro písň...
Možná se pletu , ale říká mi to srdíčko ...Je moc pěkná a mi se líbí ...Jirka
03.05.2008 08:39:00 | kavec