V kaluži našich společných životů
Ulpívá prach a olej
Sluch dávno otupěl z pláče a skřípotu
Vjíždíme na slepou kolej
Došli jsme na scestí pravdy a rozumu
Přítomnost zavírá mříže
Bez loktů bez pěstí bez víry bez umu
Neseme své vlastní kříže
Naděje umírá v propasti poznání
Tak jako Adam když ztratí svou Evu
Odrazu radosti těžko se ubrání
Kdo propad lítosti sobě a hněvu