Návštěvnost
Spi sladce
Spi sladce
To, co jsi mi přečíst chtěla,
nepřečteš už nikdy,
to, co jsi mi říci chtěla,
nevyřkneš už nikdy.
Dravě cestu prodírala,
životem k ní krutým,
lásku plnou rozsévala,
měla plno chuti!
To, co jsi mi dáti chtěla,
nedáš mi už nikdy,
to, co jsi mi zahrát chtěla,
nezahraješ mi už nikdy.
Krása jak jí slušela,
vypadala jako víla,
smích kolem rozdávala,
v srdíčku však nebyla již síla.
Sestřenice sladká,
ubohá,
spi sladce,
já však nikdy nezapomenu,
na tvá slova pokojná…
Martinec Vlastimil
28. Července 2005
nepřečteš už nikdy,
to, co jsi mi říci chtěla,
nevyřkneš už nikdy.
Dravě cestu prodírala,
životem k ní krutým,
lásku plnou rozsévala,
měla plno chuti!
To, co jsi mi dáti chtěla,
nedáš mi už nikdy,
to, co jsi mi zahrát chtěla,
nezahraješ mi už nikdy.
Krása jak jí slušela,
vypadala jako víla,
smích kolem rozdávala,
v srdíčku však nebyla již síla.
Sestřenice sladká,
ubohá,
spi sladce,
já však nikdy nezapomenu,
na tvá slova pokojná…
Martinec Vlastimil
28. Července 2005
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Vlastíku, mám kamarádku, dříve jsem ji měla tak ráda, ale pak jsme k sobě ztratily cestu, nedokázala jsem ji odpustit to, jak mi ublížila. Nedávno mi zavolala, že ji umřel tatínek, vím, že se trápí, vím to, pořád. Věnoval ajsem ji jednu ze svých básní, Šaty, jež tkaly hvězdy. Víš, některé okamžky nelze vzíti zpět,ale můžeme se snažit, neboť máme ten dar konat krásné a velké věci
21.09.2005 11:48:00 | Sunny