bez názvu

vrací se zdálky
a pavouci se nesnaží plést znovu své sítě.
přišel zas a jako uragán,
hodlá smést všechno do hlubin očí.
když odešel, listí leželo kde mělo,
nebe jsi viděl, když očis měl vsloup.
teď mhouráš po zemi,
sbíráš jeho zbytky a naříkáš nad tím světem,
nad tím královstvím bezvládým,
nad sebou samým, cos převrátil ses v líc.