Na obzor snáší se šeď..
Krajina do tmy se halí..
Chladivý den k spánku se ukládá..
Červánky nejsou, co pálí..
Myšlenka brouzdá mi hlavou..
A ticho vznáší se nade mnou..
Vzlétnout tak tam,
kde má být pomyslný ráj..
A z ptačí perspetivy..
Jak na dlani..
Pozorovat usínající kraj..
Uvidět moře..
Jak ukrývá se v oceán..
Uvidět vzrostlé stromy..
Jak schovávají ptačí ráj..
Uvidět rozkvetlou louku..
A na ní hejno vran..
Uvidět klidný svět..
Bez bolestí a ran..
.
.
To je to, co mě pálí..
Co na mém srdci sedí..
Proč lidský svět..
I bolestí se živí..
Také bych chtěla vidět svět bez bolestí a ran...mluví mi to z duše...
13.05.2008 18:32:00 | toužím.jít.dál
...začíná bolestí a je jí tam až moc , ale v druhé části zas nastupuje opak bolesti , nějaká víra ,nebo tak něco , cítím to v ní ...Je moc bolavá a na druhé straně optimistická ...Ale co se hodnotí , že je krásná...Dávám super tip Jirka
13.05.2008 10:23:00 | kavec