Protkané štěstí
Protkané štěstí
Rád ručkoval jsem
z jedné větve na druhou.
Nač žebřík?
Na svůj posed s budkou ptačí
s přezíravou elegancí
doplachtil jsem tolikrát
kolik děr na košili
knoflíků šití nesčetněkrát.
Žluté proso
krajíčku chléb
ležel mi u nohou
celičký svět.
A pak prý, že časy se mění...
Rád ručkuji i dnes
z menší výšky a nad vodou
přejít
z jedné strany na druhou stačí
nasáknut penetrací
obrněn slovu stár
věčný čas v tu pravou chvíli
zasadil sladké i plodů kvas.
Dřevěné, dlouhé molo
kráčí nám vpřed
připraven suchou nohou
projíti tam i zpět.
Je protkané štěstí, a rány, ty prý čas zahojí...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Časy se mění, ale v některých věcech zůstáváme stejní, a to je fajn :-)
20.05.2008 00:21:00 | Lorraine
Taky mám rád ručkování, ale ne ve výšce :-)
Co se týče času, jak o něm píšeš na konci, ten opravdu zahojí všechno. Jen občas můžou zůstat nějaké jizvy...
19.05.2008 21:23:00 | Chancer
Parádně fajnová:-) ...jinak u Tebe to nebývá.
Moc pěkné ...plynutí času v závěsu.
19.05.2008 19:54:00 | spare
...fajnová - rád ručkuji i dnes -to mi někoho blízkého připomíná...aha,to jsem já :-)
19.05.2008 19:23:00 | WAYWARD
