Anotace: O našem mylném předpokladu, že "my jsme skutečně my"
Šílený režisér v hřejivém obětí
každému přisoudí nějakou roli
bez velkých okolků bezděčně hrajeme
i když to kolikrát nesmírně bolí
Z děje bez zápletky loudíme krimi
tvoříme dramata v úsměvném osrdí
nemravně handlujem s pocity svými
jak je vše zbytečné vždycky se potvrdí
Hledáme společnost v tíživé samotě
v zuřivém davu chceme být sami
"džekylohajdovství" v celé své nahotě
do prázdna křičíme: "Co je to s námi?"
Tak padáme bez záchrany
řídkým vzduchem bázlivým
v osudovém nevědomí
že jsme ve všem nevinný
nožem vlastních etud
se krájíme na kusy
a nikoho nenapadne
že se to dít nemusí
Ale co až po smrti
nasypou na nás hlínu
budeme schopni najednou
unést za vše vinu...?!
11.04.2009 21:21:00 ziriant
Jsem naladěná na Slunečné vlnu.. Dnešní večer věnuju jen Tobě. Všem těm krásným pocitům ve své bolavosti i nadhledu. Skvělá báseň!
23.11.2008 09:17:00 PoeziGirl
Tohle znám..........Například včera sem byla v Praze a šla sem v Letnanech po obchodáku.....Byl plnej lidí a mě zničehonic napadlo, to nejsem já a začala sem uvnitř sebe křičet. Byl to šílenej pocit.......Obchodák plnej lidí a přesto si člověk přišel strašně sám a najednou si říkám, co je to se mnou????
__________
prostě skvělý
02.06.2008 12:38:00 hanele m.
líbí se mi myšlenka a někerý obraty moc ale trochu mi vadí jak se tam střídaj ty rýmy - pravidelně, nepravidelně... tu formu bych nějak dopilovala
:o)