Něco bych si dal

Anotace: zápisky cestujícího bez jízdenky 24. (Hronov/ČR) cesta nekončí

Sbírka: Zápisky cestujícího bez jízdenky

Něco bych si dal
dopiji pivo,a objednám další
Tak venku na lavičce Kijeva pozorovat holky,
jak se učí chodit podle posledního módního trendu
usínám ve vlaku a mávají na mě z vesniček, které jsou už Moskvou
dávám si další pivo,ale nerozumím
louže s rybama – je večer a zima. Sibiř.
„Limonádu nemáme, vodu nepiju - musíme na pivo“, pozdrav z Ulaanbaataru
musím pryč,schází mi stromy
Hele, tahle velká ulice a náměstí Hohhotu mě učí jíst hůlkama
Bejing mi svítí do očí, oslepuje auty a semafory
na chvíli jsem váš,ale nerozumím
S pivem nabírám písek Tibetu – ach ty hory.
Rangzen je lež!!!
K ránu začíná bít srdce Kathmandu
Společnost přátel ganji mě porodila v klíně bohyně Annapurny – najednou se setmělo
Život se míhá nebo stojí – já nevím – bloudím po ulicích Benaresu
Zkusils bhang lassi v poušti – to je úlet – pocestný zmačkal Pushkar a zahodil,jako zátku od dalšího piva
Taková neúcta k mrtvým...
padla mlha na Taj Mahal
Mashallah! Probouzí k ranní modlitbě Lahore
Dostal jsem květinu od kamaráda – dnes je ten pravý den
upadám do rytmů, tance, oběti Maskalandra
V pauze na dýmku a čaj mi kdosi říká o domově – přítel Esfahan
Vidíš ty mraky – to je Ararat
Hele, ty usínáš, nespi, už jsme doma
Zdálo se mi o květině,co měla hodně moc květů
a ještě bych spal dál
Dávám si ještě jedno na cestu