Modlitba

Napřed vichr,
pak se půda třásla,
potom oheň sžíravý.

To mé smysly umíraly,
když andělé mi věnec dali.

Otče dopusť abych chválil,
smrt svých smyslů,
jemné slunce v duši vyšlo.

Přikryj prosím moje viny,
ať život vedu k sakru jiný,
víš, jsi můj Otec v tuto chvíli,
jsi živý a jsem tvé vůle syn.

Svíčka hoří z mojí viny.
září tiše do krajiny.

Růženec na obrázku od vosku,
hledám slova, všechno marné,
co ti říct?

Tady jsem a žiji,
i tato chvíle míjí,
já skláním svoji šíji,
k zemi když čas už sílí.

Duši hladíš v náručí,
nesoudíš, jen přijímáš,
na věčnost kde domov máš.

Vzpomínka na tebe v duši mi ožila,
od časů matky,
kdy s láskou mě povila.

Nechci být čistý s prázdnýma rukama,
chci smývat špínu po boji s vlkama.

Svíčka je v půlce možná,
a oheň spaluje,
vosk teče pro tebe,
obrys tvůj maluje.

Modlitba končí.