Šumivý céčko

Se v devět ráno probudila v cizím bytě,
přitulená k chlápkovi, co měl vysoký sebevědomí…
V noci ji nechal být…
Hezky poprosila…
Zalepený oči, morální kocovina…
A cesta domu pekelná…
Šumivý céčko a myšlenky na nic…
leda na tu hlavu bolavou…
Zas bude hodný kotě…
Nebo padlej anděl?
Nemohla dejchat….
Nemohla skoro jít….
Nemohla myslet…
Nebo nechtěla…
Je to přeci jednodušší…
A co taky?
Hlavně se nedívat do zrcadla…
Úsměv z dálky…
Nechat být a žít…