Taky láska.

Proč láska nechodí,
pouští jdeš sám,
stopy tě nevodí.

Za obzor nevidíš,
všechno se rozpadlo,
jak staré říkadlo.

Roztrhané tělo,
únava z olova,
myšlenky přiková.

Hledáš záři co bývala,
jak milenka zhýralá,
vnímáš jen tělo,
co duši by chtělo,
krev je už zmodralá.

Poslední krok,
zbývá jen rok,
k té polární záři,
co jednou za sto let,
dá znamení pro lepší svět.

Proč láska nechodí,
možná že létá.

Proto se míjíme,
možná se po zemi plazí,
malá jak skřítci nazí.

Možná ve sportce sází,
proto se mýlíme,
jaro a podzime,
jdeš lásko pouští,
voda mizí v houští.

Jde sama černá vrána,
už nejsi panna,
co neumí létat,
rytec co neumí tepat,
toť jméno tvé.

Láska.