Srdce mi hoří..
S rudostí krve..
Buší mi v hrudi..
Jak zvony v kostele..
Dech z hrdla se mi dere..
Když chceš..
Tak slyšíš slova celé..
Hlasivek kmit..
Šepot.. a vzdych..
Že neslyšíš.?
Pak z očí mi zkus číst..
Jsou bez hlesu..
Však slova najdeš tu..
Myšlenky jako kamzík na skále..
Skáčí hned tam a zase tuhle..
Někdy jsou celé..
Někdy mění se..
Rychlostí blesku..
Divoce..
Mozaiku skládám..
Ze střípků svých zvyků..
Vím, kde mám touhu..
A studnu ze svých citů..
Život je oáza..
O soucitu i nesoucitu..
Brouzdám se jím..
A vlastně šťastna jsem..
Že..
..teď a tady žiju..
...ti kamzíci na skále , to mi připomenulo Tatry a jednu moc príma příhodu s jednou paní , až budu mít náladu tak ti to písnu ...Jinak je to moc dobrá básenka
a je plna odhodlání a možná , že v ní už klíčí něco nového ...Přeji hezký den Jirka
22.05.2008 15:03:00 | kavec
...tak nebudu originální,líbí se mi kamzíci :-)
mám poslední dobou překamzikováno.
22.05.2008 08:29:00 | WAYWARD
myšlenky - kamzíky jak se najednou umoudřily a vedle sebe se poskládaly do dílka, zářícího v mozaice sklíček jako barevná vitráž v okně
22.05.2008 08:15:00 | Petbab