Brodím se močálem
a svádím souboj s ďáblem.
Svit sluce je mi
tak vzdálený.
Myju své ruce od krve
a čekám čisté dlaně.
Jsem připravena tak,
jak může být jen žena
na křižovatce
svého života.
A vidím v dáli světlo.
Vracím se do dětství:
Zase si zmáčím sukni...
Rosou...
Tři kroky od pergoly...
Co se to děje od včerejška na mě bafou moje vzpomínky na dětství...děkuju, že nejsem sama :o)
23.05.2008 12:16:00 | Noc17