Byly to škrkny?

Sedím na podlaze bez prken,
kde není ani koberec.
Vídám je tu den co den,
když procházím se, jsou tu přec.

Rozhlížím se kolem sebe,
slyším jen hysterický smích.
Držím se za hlavu,
nepřestává to,
hlava mi třeští.

Znovu se rozhlížím,
krvácení v mozku sílí.
Byly to škrkny?
Co vzaly mi poslední nit?

Nit k rozumu,
nit k 'lásce'.
Nit k zapomění,
Nit v šícím stroji.

Nemohla jsem sešít,
žílu v mozku.
Nemohla jsem zastavit.
Smrt.

Přišla náhle,
zaklepala.
Vešla.
Na mne se podívala.
Já ji z ochotou přijala,
Na škrkny pomalu zapomínala.

.::Poslední sen::.