Mám rád ta rána,
kdy probouzím se sám
a slyším ticho
a nikam nespěchám.
Můžu se protáhnout
a ještě chvilku
s průzračným svědomím
zaříznout pilku.
A pak, když vstanu,
nahý jdu ložnicí,
ulevím střevům,
nosu i bránici.
Zrcadlo v lázni
pro dnešek vynechám
nebudu bláznit,
jsem v celém domě sám.
Lehounkou snídani,
jen máslo na chleba
a kafe bez cukru
víc není potřeba.
A nechat myšlenky,
jen ať se rozletí,
a pak mě dovedou
až v příští století...
Mám rád ta rána,
protože vzácná jsou
tak jako zlato -
hned tak se nenajdou...
Ta je báječná, krásně plyne, strašně se mi líbí rými a pointa. Zasmála jsem se , usmála jsem se a dávám tip =O) I když nemyslím, že zrovna o ty tipy by nám mělo jít.
11.06.2008 15:11:00 | Elvien
:) waw ...predstdavujem si to ...
ako neviditelny pozorovatel ...
ja mam ovela castejsie rana, kdy se doma budim sama,
ale ten pocit co popisujes,
na to se clovek musi i v tej spravnej nalade zobudit ...
potom je obvykle cely den plny stastnych nahod a zhod ...
28.05.2008 06:54:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Tleskám. :-)) Dovedl jsi to dál než já.
A mezi náma, máš ještě jadrnější verzi na to kafe, jak slibovala Levandule?
28.05.2008 05:45:00 | Štěpina G