KONEČNĚ JEDNA BEZ NÁZVU („Jo, povedla se mi bábovka“)

Anotace: (25/05/08, Brněnská přehrada)

/Přistihla jsem se, že…/
Poslední dobou slavím výhradně cizí úspěchy
(s vehemencí sobě vlastní)
matury
státnice
dětičky –
Napadají mě pouze názvy
básní
(i to je dosti)
ve své vševypovídající
vybroušené
výmluvnosti –
Cítím se zavázána číšníkovi
(který mi připomíná dvakrát viděného sympaťáka)
po jednom pivu z jeho kapsy
nyní
jako dvouleté přítelkyni –
& bůhvíproč mu ospravedlňovat své útěky
na wc
přitom bůhví jaká smělost číhá za rohem
jaká žena čeká za dveřmi –
. . .
/Mé básně se jim líbí…
(nebo alespoň předstírají)
dokud se jich nezačnou týkat
dokud si se mnou nezačnou tykat/ –
. . .
To dítě (od vedlejšího pískoviště)
mi hodilo do piva
písek
Říká, že je Červená karkulka
a já na to:
já jsem Básník –