Dva jsou vždy do páru,
po novu i po staru.
Dvě jsou ruce, nohy, uši,
jen jednu však máme duši.
Dvě jsou v páru rukavice,
taky boty, nohavice.
Noha nohu stále hlídá,
bez té druhé nepobíhá,
sama si jen pokulhává,
stále pomoc vyhledává.
Takže zkrátka:
Dva jsou pár a co je dál?
Ty jseš ty a já jsem já,
dohromady jsme my dva.
Bez druhého je tě půl,
nevíš-li to, pak jseš ...
Máš dvě ruce, máš dvě nohy,
pro verš zdá se, že máš vlohy,
když to vezmu kol a kolem
jak můžeš žít s nějakým volem?
Velká omluva strýčkovi Gabkinovi.
10.06.2008 21:45:00 | MalaIzis
...jak může někdo publikovat nedokončenou báseň,teď se nedozvím jak to končí,připadám si jako vůl,ale ten začátek se mi líbil.
06.06.2008 20:33:00 | WAYWARD
...kůl.. jako kůl sám v plotě :-)
ocenuji myslenku, hezky zpracovano..
obcas me udivuje nač vše lze složit báseň :)
29.05.2008 16:21:00 | saddova
Aťane, přiznávám se, že původně mě to tak taky napadlo, ale pak jsem vám nechala prostor k doplnění.
G. nemůžu psat jen pro tebe :-)).
29.05.2008 16:05:00 | Štěpina G