Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď vůle tvá...
Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď vůle tvá...
Anotace: To sem si zapamatovala.
Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď vůle tvá...
Tak jsem
šla na ten
pohřeb.
Vzala jsem si silonky,
jak máma říkala
a tmavě fialovou sukni,
černou vestičku,
černý boty,
černý korálky.
Nejdřív jsme šli do kostelä.
Všichni stále mleli
jednu motlitbu do kola.
A střídavě si klekali,
vstávali
a zase sedali.
Potom jsem nesli
rakev na
hřbitov.
Všichni brečeli.
Já ne.
Stařence je
přece dobře,
věřím tomu.
A navíc jsem
nechtěla brečet
před těma všema lidma,
jako ostatní,
kterým tekly slzy
proudem,
kteří si teatrálně
otírali oči
a všem soucitně
stískaly ruce.
Připadalo mi to
všechno jako fraška.
Nikdy nechci mít takovýhle pobřeb.
Běda, kdo si tam vezme silonky,
a něco černýho.
Momentálně bych byla pro
havajský košile
a laclový kalhoty.
To se mě fakt líbí.
Tak se tam
třeba uvidíme.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk03.06.2008 08:38:00 La Suneteto
Nemusí se brečet, ale chci vidět tvoje myšlenky na havajský košile, až ti umře někdo skutečně blízkej...
30.05.2008 19:10:00 Romana Šamanka Ladyloba
Taky mam do dnes pocit, ze na mne divne koukali, kdyz jsem na pohrebe babicky neplakala. Ani na dedkovom. Taky radej brecim sama, nejlip ve sprse.
30.05.2008 17:41:00 uživatel smazán
Mě ten pláč taky většinou chytá až doma...
30.05.2008 17:40:00 .K.r.i.s.t.y.
Ten pode mnou: Byla to prababička, byla už moc stará, vlastně už jen spala.Bylo to vysvobození.A když si budu chtít pobrečet, tak doma.
30.05.2008 17:26:00 puostě Uadek
Jak můžeš být tak bezcitná?!? Udivuje mě to. Když mě zemřela babička, buleL jsem jako želva... No nic. Někdo to tak v sobě prostě má.
30.05.2008 17:16:00 uživatel smazán
Já bych chtěl mít taky pohřeb v exotickém stylu. Křesťanský, samozřejmě! Jen o něco uvolněnější, jak jsi popsala ;-)
