Opilé myšlenky
mi vymlátily hospodu
kdo je sem vůbec zval?!
Hospodskýmu to naštěstí
ještě trochu myslí
přivolává rozumovou ochranku
ta zasahuje
možná pravomoce
přesahuje
sčítá škody
Opakování vylezlo
ze zatuchlých šablon
já to opravdu nechtěl
přesto ho přivádím na svět
jako nechtěné dítě
takový je život
říkám si
a hned bych si dal
pět let natvrdo
Támhle
přes skládku smutku
pochodují mé činy
ozbrojené a nebezpečné
jsem jediný
kdo se jim musí postavit
oni to ti pode mnou tak výstižně napsali... já k tomu už jen přiložím elektronické razítko
03.06.2008 22:19:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Sami sobě jsme největším přítelem... a nepřítelem. A jako básníci umíme být i vlastním kritikem. Nezapomeň v sobě polechat na bříšku i snílka ;-)
02.06.2008 11:22:00 | Levandule