Miladě . . .

°

. . . k poledni . . .

Konečně trochu vydechnout

Zahodit všechno smetí myšlenek

Pár chvil
kdy všichni odejdou

Počtu si pár básní
(Prokletá,Potichu,Mimo svou roli . . .)
Ptám se proč . . . ? . . .
Zpovědní tajemství
hozené do řeky
Věneček
ztracený na mezníku
tam vprostřed polí . . .

Malíkem črtané obrazy
. . . jen tak . . .
a zpětná zrcátka
na střence nože . . .

Míjí mne stín mé milované ženy

- Netrap se tím . . . ! . . . -
. . . do ticha napoví

Než stačím vydechnout
zahlédnu její výmluvný úsměv

Proč . . . ? . . .

. . . sebeproklínání
Proč obsazovat roli samoty . . . ? . . .
a hrát truchlohry
v dramatech jednoho herce . . .

Proč . . . ? . . .

Procitám
kroky ženy zní na chodbě

Někdo zaklepe

Je to Milada
- Honzo,tys zase nebyl na obědě . . . ? . . . -
a z tašky loví podnos
- Na a neodmlouvej ! -
- Najez se ! -
Milá a starostlivá kolegyně . . .
Rakovina ji připravila o všechno
co patří se k ženě
Ale ona nese svůj kříž s hlavou vztyčenou
. . . a hrdě . . .

Nepokořená . . . ! . . .
Své boje platila bolestnou ztrátou
Své boje platila vlastní krví . . .
Platila bolestným . . .
. . . příkořím chemoterapie . . .

Vykoupena (prozatím)
Já věřit chci že navždy . . .

- Miladko . . . ! . . . -
- Už vím, jak vypadá anděl strážný . . . ! . . . -

Jste také Bohyně . . .

°