To mě mrzí!
že Tě mé slova tolik děsí,
já Tě jen vnímal!
jako svou duši.
Řekl jsem jen,..........
jakou barvu Tvé oči mají!
a jak krásné jsou Tvé vlásky!
pak česala ses,
a já,
v Tobě tiše dřímal.
Vzbudilo mě povzdechnutí,
a pak prstík na Tvém rtu!
právě si čteš,
a obracíš další stránku.
Cítím Tvůj dech!
a slyším poletovat Tvé řasy!
když po každém řádku,
Tvé oči mrknou.
Pak někdo zavolal!
zhasni tu lampu!
a v tom,
můj příběh končí,
už můžu jít spát!
šeptám tu tiše,
zítra Tě lásko
budu mít zas.
Krása, věnovaná...?
02.07.2008 10:04:00 | Ewineccka