Bezdomovec

Na schodech schoulený
do spirály času,
spí...
Svetr má kradený,
smotaný jak osud
pod bělostí vlasů...

Kde bydlel dosud?

Za chvíli přijedou,
na schodech zůstane
jen láhev vodky prázdná.
Už si pro něj jdou,
už má ruce svázané.
Je snadné mít za blázna.

Zmizela světla antona
za rohem šedé zdi.
Jak tohle člověk překoná?
Čí anděl nad ním bdí?

Do pěsti ruka zaťatá,
sandály sešlapané.
Ty nehodí se do bláta!
Dřív říkali mu: "pane".

Teď nadávky se hrnou.
Tak trpký konec chvil
si snad nezasloužil...
Lidé se neustrnou.