Sandra a Samota

Anotace: prózo-báseň

Sandra
vysoká,štíhlá,ne hubená
mírně oblé boky
malá hezká ňadra
tmavé husté vlasy,
ofina jí sluší.
A oči sytě modré,veliké
ty jsou na ní nejhezčí
podle mužů to tak bylo.

A stalo se to,
přece se to stalo
nikdy by tomu nevěřila.
Ale byla silná
vydržela to.
Zkrátka se to stalo
Blbost
Hynek to rozhodl,
nic se nestane samo,
za vším je někdo.
Zamiloval se,
už zase.

Teď stála u okna
nahoře v ateliéru
s výhledem do krajiny
a na obytnou stodolu
kde žije on,Hynek
Sám,již 5 let
tedy ne sám,
se slečnou,
každý rok jinou
Jája,Mája,Míla
kolem každé hopsá stejně.

Idyla?
Také ji zažila-3O let
Často hopsala ona,
kolem dětí i Hynka
teď jsou již z domu
a Hynek
ten je přes dvorek.

Teď je jí 55let,jako jemu
však ona je sama
Co bylo špatně?
Obviňuje sebe,ne Hynka,
asi ho má stále ráda,
odpustila mu
vždy mu odpustila
Tvrdil,že miluje jen ji.
Věřila mu.

Pohlédla z okna
u lesa domek stojí
je osamělý
také sám-
Samota
pár stromů okolo,
kudy tam a kdo chodí?
Lesem?
Nikdy tam nebyla.
Nebyl čas
práce,rodina,dům ,zahrada.
Malování,ráda malovala.

Samota.
Zajde se na ni podívat
Cítí nějaké souznění-
S domem?
Něčím ji přitahuje
začíná se jí líbit
už vidí i cestičku
někdo po ní jde s dětmi
jako její dvě,když byly malé.

Namaluje samotu
a přinese jim obrázek
Komu?
Neví,ale to je jedno
nebe je modré, blankytně-
opouští ji smutek.
Dá se do práce
po dlouhé době.
Přidá světlejší barvy
maluje sluncem zalitou
Samotu.