Na zemi je jeden velký problém
a to ten, že nikdo nežije svůj život po svém.
Vždycky je jeho život napojen na ostatní,
na tom, jak mu jeden ublíží a druhý ho zachrání.
Je to tím, že lidé všechno ví
a přitom jsou tak pitomí.
Že dokážou žít pospolu,
ale jen po určitou dobu.
Že lidé umí milovat
a tím toho druhého svazovat.
Políbím jednoho, ztratím druhého.
Usměji se na třetího, ztratím oba.
Tak funguje fyzika v praxi
a prý, že mi to trápení ještě patří!
Někdo ublíží tvé duši,
ale kdo okolo to tuší?
Nikdo si toho nevšimne,
přitom se tak často vidíme!
Je to ironie nebo prokletí,
prokletí, jež svírá toto století.
Ironie starých časů,
kříž, jež si od narození nesu.
láskou nesvazuješ ale dáváš radost,jsi oporou,človíčkem který miluje...a i když se občas přižene bouře (hádka) .. potom usmíření je nejhezčí :)
04.07.2008 10:55:00 | Janetee
tím, že někoho miluješ, tak ho přeci nesvazuješ
"Políbím jednoho, ztratím druhého.
Usměji se na třetího, ztratím oba"
... nač líbat někoho jiného než toho samého, na koho se směji a koho nechci ztratit, tři jsou v téhle rovnici příliš
02.07.2008 13:20:00 | Sandra_T