Neklid po bouři

Neklid po bouři
v kalužích zrcadelní odvržených časů
na křídlech ptáků malátnost.
Postavy chodců uzavřených v souhvězdích betonu,
jsou náhle nehmotné, upřené pohledy
k rozevírajícím se okenicím nebes.
Prudký déšť smyl prach z tváře města.
Přes roušku stupajících par si každý všiml... podstatného
s opojnou bolestí probouzí se
křehká chvíle
obestírá město jako závoj
co zrodilo se zůstává skryto
neslyšně ulicemi proudí
ulicemi šedi
lidé tonoucí v barvách nesmělého západu slunce
tání v objetí měděného jasu...
Těžká oblaka odplouvájí jak noční chmury s ránem
leckdo ustrnul za oknem
duše se dotýkají okolních zdí - stále vhlkých
večer rozhostil se a šeptá "pokoj vám"
na rohu ulice kamelot prodává večerník
zpráva dne - Barvy ticha mezi údery srdce
a klaviatura deště...
Strouhou odtéká esence stmívání se
poslední odlesky na mokrém asfaltu volají tmu,
která se chtivě a rozkošnicky vpíjí
do znavené tváře nebe.
Za okny se rozžehají ohniska naděje
pro neklidné duše na cestách, zanořené do tmy
...