Jsem zasažena
pásmem oblačnosti
svých vlastních obav a děsů.
Tuhle pečeť
stále s sebou si nesu.
Znamení zoufale
jediné ženy.
Trápím se věrně.
Neznalá ceny.
V mém nitru bitvy jsou,
mořské bouře,
sopečné výbuchy
se spoustou ohně a kouře.
O každou vteřinu
své existence,
do krve bojuji.
A hrana viděna je
velmi tence.
Potom lituji,
a sahám po myšlence :
co vlastně ?
proč ?
a jak ?
Snad miluji ?
...snad...
Už nedokážu milovat.
to je jak s řízením auta, plaváním nebo jízdou na kole: to se nezapomíná... jen, po delším čase, je to spojeno s větší mírou nejistoty :)
hezká
13.07.2008 10:31:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Správně, Siorak! I za války se říkalo "Utrpením ke svobodě!" a platí to tak vždycky...
08.07.2008 11:09:00 | Chancer