V bezpečí probuzeného dne
s otevřenou knihou na klíně
hraji velkou hru .
Oblékám nahá slova
do složitých rouch..
..malé kopečky balzámu
nanáším na minulá provinění ,
znamení rodů
s nezbedným dědictvím
proplétám do kruhu
osvícených vět
a vykastrovanou sebeléčbu
nevím kolikáté šance
odkládám v klášterní zahradě..
Před božím soudem
budu muset přiznat ,
co bloudí za kadeří na čele..
..že vím ,
o tvých lidských slabostech
vypravených do neznáma
překrásného azuru ,
o skalní poušti
s bezcitnou roklinou ,
o přerušované lásce
ozdobené posvátnou stuhou
a že chytáš se do sítě
vlastních pokradmých rošád..
Divoký hazard
vytepává ozvěnou mé jho ,
a já dál mlčky řadím oblečená slova
do šiků , zástupů i řádků..
..a večer upíjím
první červnovou (zamrazenou ) jahodu
v průsvitné bublinaté říze..
Co k tomu ještě říct?
27.07.2008 17:35:00 | Vivi.~2
na zdraví
... a do dna ...
houby víš
... ty hodná ...
*- ... člověk musí být trochu hajzl, ... a pak jde všechno snáz ...
25.07.2008 00:05:00 | HarryHH
..hraješ velkou hru
o přerušované lásce v zahradě,
která přestala být klášterní
***
Jiří senior
23.07.2008 20:42:00 | j.c.
...ty něco odhaluješ? ...sedím tedy v první řadě! ...viď , že můžu :) ...
...šampíčko s jahůdkou ...mlsalko ...a co pak? ...
22.07.2008 16:27:00 | WhiteSkull
...oblékáš svoje pocity a představy do řetězců slov...někdy jsou pro nás zahalená...někdy nám odhaluješ co Tvoje duše a srdce zpívá...
22.07.2008 13:24:00 | Lota