Pár slůvek jak kameny
rozčeří vnitřní rovnováhu
jazýčky vah jsou znaveny
i přes veškerou svoji snahu.
Ta křehká hladina
zmítá se bouří
jak osedlat Neptuna
a utišit vášně
mlčky si spílám
já neopatrná
vždy uvěřím světu
a on nemyslí to vážně.
jednou se najde někdo kdo to bude myslet vážně..a možná to bude i ten svět..;)
02.08.2008 21:40:00 | Actafool
Básenka pěkná, taková ze života, s poslední větou souhlasím, myslím, že jsem ju zcela pochopila, jjj, aj já to znám ... snad se to všecko jednou obrátí a bude to tak, jak jest slibováno ... ST! za nápad a myšlenky.
24.07.2008 06:31:00 | NikitaNikaT.