Anotace: ,,Vždy lidem říkej, co k nim cítíš, bude Ti lépe, když to budou vědět."
Vidím ji z pobřeží,
i chlapce, jak k ní běží,
divoce na ni mávaje,
vítr jeho naději odvane.
Obrací prudce směr,
pluje na sever,
kdo ví, zdali se vrátí,
a nezmizí navždy v dáli.
Chlapec za ní hledí,
smutek se v jeho tváři zračí,
třeba tam byl někdo,
na kom mu záleželo.
Asik někdo, kdo se třebas nikdy nevrátí, a tak možno zůstanemu alespoň ta naděje, že se jednoho dne objeví ... myšlenkové dílko, líbí se mi, ač z něj cítím smutek. Má hodně do sebe.
26.07.2008 22:03:00 | NikitaNikaT.