Potichu a po citu
Potichu a po citu
Anotace: ...velice stará básnička..ne z dob druhohor ale druhu posudte-sami-jakého...
Potichu a po citu cítím
nutnost pocitu, když svítím
notně jedovatou září,
jak kysele se na mě tváří
a bodají mě výčitky pohledů,
dokola, rok co ro(c)k, jako koledu;
že vykřesat plamen z ledu
přes snahu -nedovedu,
že neumím se smát
a uvnitř se propadat
v nemocech, odporu a tísni
není nic - tak si to vysni.
Jak zhmotnit jej pak?
zpáteční sen - snad rak (?)
v polívce se vaří,
polívka ruk a tváří
leklý lektvar naší doby,
co vyzvrací nás do podoby
anonymní masky
a lásky?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
neni to spatne,ale pusobi to na mne spise jako jazykolam ala rikanka :)
27.07.2008 09:55:00 | saddova
Možná za to může jedovatá záře
nebo kyselost tvé tváře
možná důvod, který úsměv
vykouzlit nedokáže
tak potom normální je jev
že po tvém pohledu se vše změní v led
Promiň, musela jsem to napsat ale nechtěla jsem se tě nijak dotknout, jen mi to něco připomělo a já bych byla ráda, kdyby mi to někdo řekl, v takových situacích to spíše vidí jiní, ale píšeš moc pěkně, řekla bych přímo na tělo
27.07.2008 01:21:00 | SZN
