Romeo, Julie a pár dalších

Julie:
Rómeo, Rómeo, proč jen si Rómeo,
chtěla bych kulturistu svalnatého,
kterýž má v garáži Alfa Romeo,
ne Montenka musculu plandavého,

Romeo:
Pít či nepít toť otázka,
to je to oč s tebou běží,
rač budu starý násoska,
než muž co s běhnou leží,

Julie:
Nevzpomínáš? Byl první máj,
první máj byl lásky čas,
smáli se mi všichi co tě znaj,
šest ráno a ty, zpitý pod obraz,

Romeo:
A co naše dítě? U zástrčky stálo,
z plna hrdla křičelo,
Bože! Matko!220 mu bylo asi málo?
tys líčila si čelo,

Julie:
"Pojď si proň polednice,
vem si ho, rumíka,
on, zátěž naší pokladnice!"
Tu kdos dvéře zlehka odmyká.

Polednice:
Tu mé sestry: Měsíčnice,
Slunečnice a Tasemnice!
Ten nebohý muž už zkusil dost,
tak teď ber jednu jen tak, pro radost,

Julie:
Odpust hříchy hříšnici,
nemohu ho na hrb jiné hodit,
jak mor či příušnici,
vždyť sotva umí chodit,

Poledne v tom okamžení,
táta vchází do dveří,
záda mrazí, v očích mžení,
co sem splichtil, nevěří!