V benátských uličkách křivolakých
jen tak jsem se potuloval...
až došel jsem na malé náměstí
kde On na rohu stál...
Pierot...
Semknutá ústa
lehce jahodová
obličej ze šlehačky
kolem houf dětí
křepčící
On smích jim rozhazoval...
Já seděl na římse
z žilkovaného mramoru
vyhlazeného milionem doteků...
uhranutý
představení pozoroval...
večer pak
ve světle lamp
když hra skončila
naše oči se potkaly
a já v nich viděl všechno...
ten mramor,na kterém jsem seděl...
ten smích i smutek...
v klaunově tváři z travertinu
slza
jakoby ze skla
stekla
tvořila
cesta...
já uklonil se
On pousmál se
věděl
co jsem tím
říci chtěl...
beze slov
bez not
Pierot...
Máš štěstí, že ses potuloval uličkami, já jen kanály...ne, vážně! Benátky znám jen podle navigačních světel na moři. Píšeš moc dobře,
06.08.2008 01:14:00 | Liv
me to prijde moc povedene, sic smutné to ano,ale ono veselo stejne porad neni...
05.08.2008 09:24:00 | saddova
nesnáším slovo rety... s udělením tipu zatím vyčkám - uvidím esi bude jednoduchej nebo double - až co ty rety :o)
a roboti sou zpátečníci - píšou TER :o)
05.08.2008 01:01:00 | hanele m.