Anotace: ...možná, že trochu zmateně...ale tak to mnou proplulo...
Pojď..
Ulehni do tichých dlaní..
Co mluví beze slov..
Jen vysílají k Tobě stíny..
Do ticha hraných not..
*
Jsme jak dva šťastní harlekýni..
Opilý mokem z kopretiny..
Co na víčkách si nesou stíny..
A v srdci moře zaschlé špíny..
*
Jenž dlaně něhou vánku smyjí..
Vždyť život je o harmonii..
Tak nehledej už v sobě splíny..
Nech slunce vstoupit za Tvé viny..
*
A kráčej životem..
Pro úsměv..
Jiných..
07.08.2008 11:09:00 miroslaF
Možná posmutnělá, ale taky povzbudivá - "Nech Slunce vstoupit za Tvé viny..."...mně se moc líbí.M.
07.08.2008 10:00:00 kavec
...já z toho všeho co jsi napsale cítím také nějaký smutek , či ztrátu a plně v tomto souhlasím se Saddovou...nevím , ale při druhém přečtení jsem tam chtěl nalézt něco méně smutného , ale ať jsem dělal co dělal ten smutek tam pořád byl...Možná je to jen můj mylný názor , ale tak to z té básničky cítím , nemohu psát něco co necítím , to bych šel sám proti sobě Jirka
07.08.2008 05:42:00 Caracol
krásně optimistická.. to je počteníčko takle po ránu, hned ten den začíná líp! děkuju
07.08.2008 00:09:00 saddova
chvalim rymy, i rytmus...presto mi prijde takova dost smutna, odevzdana ...nevim jak to popsat