Když mě celého pohltí tma,
ty jediná ke mně přijdeš.
Ty jediná mě držíš v úžasu,
v tom spočívá naše hra.
Ohlédl jsem se za v času,
abych uviděl tvůj úsměv,
jak říkáš, vše bude v pořádku,
nedej na falešnou krásu.
Dokud jsi v mých žilách,
v mých modrých žilách...
Pocit, který mi dáváš,
ať dělám cokoli, ať jdu kamkoli.
Vždycky zůstáváš
se mnou, třeba mě zotročí.
Díváš se mi do očí,
držíš mě nad vodou, chráníš.
Nikdo neprojde tou branou,
ostatních se straníš.
Dokud mi koluješ v žilách,
v mých modrých žilách...
Ta nejkrásnější věc,
nic se tomu nemůže vyrovnat,
musí být tvoje krev,
která jen ve mně chce kolovat.
A já vím, že mě nepodvedeš,
bez výjimky ti nemusím nic vysvětlovat,
můžu se potichu smát, nahlas brečet,
ty mi vždy první uvěříš, když řeknu,
že bude pršet.
A můžu se mýlit nebo mít pravdu,
já miluju, když mi oznamuješ suše,
"neutíkej, nemusíš se bát,
jsem přece tvoje duše.
Protékám v tvých žilách,
v tvých modrých žilách..."
Krasna basen,taky bych chtela kolovat v necich zilach,ohlednout se a spatrit usmev a vedet,ze vse zvladnu,s nim,nebo bez nej,protoze ten usmev me bude provazet vsude a ja uz se nebudu nikdy bat.
29.08.2008 15:25:00 | ANT
...hm...ne vždy musí být rytmus a rým uhlazený,ale má
splňovat potřebu vyjádření myšlenky autora,problém je vtom,kolik čtenářů to pochopí.Musí být naladění na "stejnou strunu"
27.08.2008 22:16:00 | WAYWARD
taky bych to ucisla a vylepsila rymy, protoze to mam za basen psanou ve vazanem versi...
12.08.2008 23:06:00 | saddova