Přetrhnout růženec...
Přetrhnout růženec...
Když se ti přetrh´ růženec
padla jsem na kolena
a jako malá jsem
korálky znovu navlékala...
a každý měl svůj úkol,
měl svoje jméno...
Já, žena,jsem mu je dala.
Jsem dáma, svého druhu jediná
U mne vše končí,
ale i začíná
Navlékám korálky, kterým rovno není.
Znám dálky, znám rovnost rozednění
Až jednou spolu začnem růženec,
už nikdy neskončí...
Amen
společná smrt jen potvrzuje,
(že nikdy nikdo a nic se neloučí),
že nemá nic
(srdce má i ten kámen)
kdo nikdy nemiluje.
Jen tiché do-souznění...
Kde není láska,
tam vůbec nic...
tam fakt vůbec nic
NENÍ
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Stejně jako růženec, má i tvoje báseň svoje posvátná tajemství ;-)
20.08.2008 21:01:00 | uživatel smazán
Tak, jako korálek v růženci asi i každý verš v této básni má svůj úkol. Ale je to těžká, těžká látka, i když ten závěr je jasný a samozřejmě pravdivý. Ale jen, přesunul bych-li čárku za růžencem za začnem, už jen tato změna mění význam. Takže, je to fakt těžká látka.
18.08.2008 22:45:00 | Blazius
Tvá slova, to je čistý křišťál průzračné vody, nádherné...* Děkuju.
18.08.2008 22:33:00 | Iva Borecká
Návštěvnost
