Návštěvnost
Přetrhnout růženec...
Přetrhnout růženec...
padla jsem na kolena
a jako malá jsem
korálky znovu navlékala...
a každý měl svůj úkol,
měl svoje jméno...
Já, žena,jsem mu je dala.
Jsem dáma, svého druhu jediná
U mne vše končí,
ale i začíná
Navlékám korálky, kterým rovno není.
Znám dálky, znám rovnost rozednění
Až jednou spolu začnem růženec,
už nikdy neskončí...
Amen
společná smrt jen potvrzuje,
(že nikdy nikdo a nic se neloučí),
že nemá nic
(srdce má i ten kámen)
kdo nikdy nemiluje.
Jen tiché do-souznění...
Kde není láska,
tam vůbec nic...
tam fakt vůbec nic
NENÍ
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tiskano..kde není láska..není nic..od toho ruce pryč..vím..;o)
10.10.2009 05:05:00 | Agniezka
moc krásná a svým způsobem zvláštní...:)
23.09.2008 17:47:00 | Squat_the_world
Máš pravdu...
10.09.2008 07:54:00 | Levandule
náádhera...moc krásné:-)
26.08.2008 22:40:00 | Lady Carmila
Stejně jako růženec, má i tvoje báseň svoje posvátná tajemství ;-)
20.08.2008 21:01:00 | Chancer
Nádherně napsaná báseňka.
18.08.2008 23:03:00 | Psavec
Tak, jako korálek v růženci asi i každý verš v této básni má svůj úkol. Ale je to těžká, těžká látka, i když ten závěr je jasný a samozřejmě pravdivý. Ale jen, přesunul bych-li čárku za růžencem za začnem, už jen tato změna mění význam. Takže, je to fakt těžká látka.
18.08.2008 22:45:00 | Blazius
Tvá slova, to je čistý křišťál průzračné vody, nádherné...* Děkuju.
18.08.2008 22:33:00 | Iva Borecká
mlčky dosouznívám ... nádherná
18.08.2008 21:31:00 | Myrja
Pravda pravdoucí!
18.08.2008 21:29:00 | Dota Slunská