Pohádka o červánku

Víla od lesní studánky
počítá na nebi červánky:
jeden ... dva
jeden ... dva
Kde je ten druhý nezbeda ?

Kam se mi zatoulal
kde jen může být?
Jak bych ho mohla objevit?

Zeptej se vánku, co nebem pluje
a se sluníčkem diskutuje
o životě na zemi.
Namoutěvěru, zdá se mi
že vím, kam se ti zatoulal.
K těm, o nichž kdysi Göthe psal
a Shakespeare a Mácha
a ty i já ...

Plují si na něm tihle dva
co ví, jaká je nádhera
vznášet se spolu za šera
na nachovém červánku,
nechat se unášet do spánku ...

Tak, tak, milá vílo, víš
ten obláček už nechytíš ...