Když umře sad

Umřel srpnový sad
Nad okrajem mých snů.
Třeba měl někdo rád
Ponurou pustinu.
Vzkřeky bavili sluch
Zde je vše naopak
Poutník spustily duch,
Zanechal mi svůj zrak.
Vidí tisíce míst
Děsivě dalekých.
Snový srpnový sad
Ještě snad neutich.