Záře na vodě

Anotace: tohle jsme prožili s kamarádkou, a snad nikdy na to nezapomeneme...

Záře na vodě

Vodní hladina se jemně vlní,
láká mě svým odleskem Slunce.
Paprsky se lehce zrní
a já na ni pokládám obě ruce.
Sedím na molu,
s dívkou jež je mi drahá,
nohy si smáčíme směrem dolů,
tak že nám voda po kolena sahá.
Lehce je v kotníkách ohýbáme,
by jsme vodu cítili v nich,
přitom na cit z okamžiku dbáme
a kapky stékají jako rozpuštěný sníh.
Jakoby nás nohy hřály,
ve vodě se teplota ustálila,
my dvě se pořád jen smály
a tahle nálada nás pohltila.

Dvě víly stojí na kraji,
oděné docela spoře,
s vodou se cákají a hrají
a nevadí jim, že to není moře.
Najednou jedna do vody skočí,
vznášejíce se na hladině,
druhá si tělo smočí,
když hopne za ní nevině.
Obě se odstrčí od mola
a plavou dál v přehradě,
voda je lehce nadnáší zdola,
pak lehnou si na molo opřené na bradě.
Silný studený vítr zavane,
jelikož mají obě mokrá těla,
mráz je donutí, když jedna vstane,
tak jdou se osušit, ne že by chtěla.

Dvě dlouhé košile, skoro na zem
pokrývají naše těla.
Pomalu jdeme se smíchem,
jakoby přehrada divadlo chtěla.
Košile se namáčí s dalším krokem,
každý upřel pohled na nás,
my jen vesele začneme skokem
a již jsme ve vodě zas.
Jako dvě strašidla na dřevě běháme,
skáčeme do hlubin z něj.
Každý poznal, že nudu neznáme
a trapné chvíle tvoří náš děj.
Košile se lepí na naše těla,
pánové koulí očima
a diví se, co to zas děvčata za nápad měla,
když se odvážila v kostýmu přede všema.

Nebe se pokrylo mraky,
začalo se ochlazovat,
ale to co lidi uvidí taky,
to shlédne rybka, co se chce schovat.
Mořské panny napadla šílenost,
napijí se z kouzelného nápoje,
který každého dostane přes nevinnost
do nepoznaného kraje.
Jakoby o sobě nevěděly,
rozplácnou se po hladině,
a hlasitý smích je prostřelí,
když jedna uklouzne na kladině.
Pak napijí se znova a znova,
lítají a šílí jakoby vypily jed,
však všechno musí končit i slova
a i kluci se snaží je uklidnit hned.

Viděly jsme rybu na hladině,
proplouvajíce mezi sluneční září,
když seděly jsme naposledy nečinně,
vychutnávajíce tu chvíli než se vypaří.
Já si uvědomovala, že končí vše prožité,
mé druhé srdce vedle mě taky,
seděly jsme, smutkem ubité
a nad námi zas pluly smuteční mraky.
Nevěřily jsme, že odjíždíme,
hladina přehrady se nám otvírala
a v očích se lesklo, co už víme,
že nám přehrada spoustu zážitků dala.
Sbohem lásko, my zas obě přijdeme,
dala´s nám silnější přátelství
a za to tě snad obě milujeme,
za to krásně prožité šílenství.