Zelené čtyřlístky

Starosti zakleté do kapek deště,
když stékají po tvářích Tvých.
Já chtěl bych je osušit a vykouzlit ještě
sedmý div světa - Tvůj smích...

Nerad se dívám,jak tříští se snění,
na to když slunce zapadá,
život se jako počasí mění,
něco se končí,zas začíná...

Po každém dešti, když zaplane slunce,
přijde i cestička duhová,
láskou a odvahou vyzbroj své srdce,
kéž víru a naději uchová.

Bolí to u srdce a píchá,
když náhle ztrácíme...
život nám karty stále míchá
vítr je rozfoukne...

Bolí to u srdce a píchá,
když oční víčka zavřou svět,
Tvé tělo ale stále dýchá
a srdce Tvoje - rudý květ.

Má v sobě odkaz krásných chvil,
moře růžových vzpomínek,
lásku, kterou do něj vlil
to jediný je lék
na Tvoje bolístky
zelené čtyřlístky
ty chvíle blízkosti
naděje na štěstí...